Rekonstrukce v archeologii
Pojem rekonstrukce v archeologii je možné chápat různě. Tato kapitola se zabývá rekonstrukcemi roztříštěného či jinak fragmentovaného objektu. Jsou zde popsány možnosti rekonstrukce podle tvarů objektu ve 2D nebo 3D prostoru, rekonstrukce podle barev a složení objektu.
Rekonstrukce podle tvarů
Dvoudimenzionální prostor
O zcela nových algoritmech pro rekonstrukci rozdělených 2D objektů na části se zabývá 7. Je zde řešena efektivita metody globální rekonstrukce. Techniky jsou založeny na přesných mezifragmentových mezerách a detailním výpočtu překrytí fragmentů. Vyhledaná dvojce a její přesné sesazení k sobě jsou vidět v obrázku 2.1.
 |
 |
Obrázek 2.1 Vysokoprecizní rekonstrukce (zdroj 7), sesazení střepů ve dvou krocích: a) První přiřazení, b) Přesné sesazení
Další možnost 1 je rekonstrukce dokumentu, který je rozstříhaný nebo roztrhaný. Navrhovaná metoda nejprve postupně aplikuje polygonální aproximaci, aby byla odstraněna složitost hran, a poté vyhledává možné rysy polygonu, aby mohla být provedena lokální rekonstrukce. Touto cestou se značně zredukuje celková složitost.
Účinný algoritmus pro rekonstrukci jednoho, nebo více neznámých objektů, které byly rozbity nebo rozlámány na velké množství nepravidelných fragmentů, je uveden ve zdroji 2. Algoritmus sekvenčně porovnává hrany objektu v několika po sobě jdoucích krocích, přičemž v každém kroku se zvyšuje kvalita stupně rozlišení. Tím se zpočátku eliminují fragmenty, které určitě nepatří k sobě. Uvažuje se i počet fragmentů, který ovlivňuje počet průchodů.
Obrázek 2.2 Porovnání teoretických a skutečných střepů (zdroj 2): a) Ideální fragmentace, b) Reálná fragmentace
Třídimenzionální prostor
O rekonstrukci v oblasti 3D prostoru pojednává 9. Testovací data jsou získávána pomocí počítačové tomografie (CT - Computed Tomography). Tato radiologická metoda umožňuje zobrazení pomocí rentgenového záření. Ze získaných dat se pomocí matematického programu získávají segmenty, které se automaticky skládají. V této práci je dosaženo velice dobrých výsledků rekonstrukce roztříštěných kostí.
Jiný zdroj 3 uvádí rekonstrukci obličeje podle tvaru lebky. Porovnává testovací data získaná pomocí již zmíněné počítačové tomografie a data získaná pomocí barevného laserového skeneru (CLS - Color Laser Scanner), který zachycuje povrch objektu pomocí laserového paprsku a postupného otáčení objektu. Dle výsledků rekonstrukce oběma způsoby je patrné, že technologie CT je přesnější.
Počítačovým tomografem byla skenována i mumie faraona Tutanchamona. Bylo vytvořeno 1700 snímků od hlavy k patě 10. Byla prováděna rekonstrukce obličeje podle vytvořených snímků. Na rekonstrukci se podílely tři na sobě nezávislé týmy (francouzský, americký a nakonec i egyptský), nicméně dosáhli poměrně podobných výsledků různými metodami. Přičemž pouze francouzský tým věděl, \textit{čí} data zpracovává. Na výsledky rekonstrukce se můžete podívat na obrázku 2.3.
 |
 |
 |
Obrázek 2.3: Výsledky týmů z rekonstrukce obličeje faraon
a Tutanchamona, zdroj: Nevyšší rada pro památky, Egypt; a) egyptský, b) americký, c) francouzský
Rekonstrukce podle barev a složení
Tyto rekonstrukce spolu úzce souvisejí. Jsou využívány jako pomocné metody při rekonstrukcích podle tvaru objektu.
Barva nebo vzor na úlomcích mohou značně urychlit celý proces rekonstrukce. Příkladem z praxe je zpracování střepů hliněných nádob pocházejících z archeologické lokace Pálava. Nejprve jsou střepy roztříděny podle barvy, na kterou má vliv složení hlíny a míra vypálení nádoby, poté se třídí podle vzorů (ornamentů) a profilu střepu. Až nakonec přichází na řadu rekonstrukce, která se aplikuje na roztříděné množiny střepů. Tím se celý proces značně zjednoduší a urychlí.
Rozpoznání podle složení je využíváno v případech, kde jsou objekty stejné velikosti a tvaru. Zde hraje roli hlavně geologické složení u rekonstrukcí soch, chrámů apod. Naopak biologické složení hraje roli u rekonstrukce kostí.
Akce:
