Historie Egypta
Egypt dal život druhé největší civilizaci v historii. Tato civilizace se objevila v údolí Nilu asi pět století po vzniku sumerské civilizace v Mezopotámii. A právě Sumerové rané období Egypta ovlivnili. Ale oproti Mezopotámii, která byla stále otevřena invazi lidí a myšlenek, Egypt byl relativně izolován, chráněn pouští a umístěn daleko od nepokojů na blízkém východě. Egyptská civilizace zůstávala pozoruhodně stabilní a konzervativní. Nepřijímala mnoho nových vlivů a nepůsobila výrazněji na svět ležící za jejími hranicemi. Docházelo sice ke změnám, ale tak pozvolna, že i lidé starověku označovali Egypt za tajuplnou a věčnou společnost.
Řečtí historikové ozvačují Egypt za dar Nilu. Hlavní lidmi osídlené oblasti se totiž rozkládaly po obou březích řeky. Táhly se stovky kilometrů pouští až dosáhly delty, kde se vodní tok rozděluje a vlévá do Středozemního moře.
Starobylá historie
Na rozdíl od řek Mezopotámie, hladina Nilu se každým rokem pravidelně zvedala a klesala. Řeka přinášela při záplavách novou úrodnou půdu a umožnila Egypťanům vybudovat pečlivě promyšlený systém zavlažování. Díky tomu dosahoval Egypt nadbytku úrody, což podporovalo rychlý vývoj celé společnosti.
První záznamy o Egyptské historii pocházejí z doby asi 3000 let před naším letopočtem, kdy Menes (Narmer), král Horního Egypta, sjednotil zemi dobytím Dolního Egypta. Je pozoruhodné, že tato unie přetrvala nedotčena tisíce let, nepočítáme-li několik krátkých období nestability. Menes se stal zakladatelem první ze 33 egyptských dynastií. Poslední z nich zanikla v roce 30 př. n. l., když královna Kleopatra spáchala sebevraždu - podle pověsti se nechala uštknout jedovatým hadem.
Nejvhodnějším způsobem, jak porozumět egyptské historii, je rozdělit ji do tří hlavních období stability - Stará, Střední a Nová říše. Jednotlivá období jsou oddělena první a druhou přechodnou fází, během kterých byl obvyklý řád narušen civilními válkami nebo invazí vojsk. Co se týče přesného vymezení začátku a konce jednotlivých period odhady historiků se liší a většina událostí je před rokem 2000 př. n. l. je datována na základě domněnek.
Éra prních dvou dynastií, asi 3000 - 2600 př. n. l., známá jako starobylá éra, předcházela Staré říši. Ale už v tomto velmi raném období egyptské civilizace byly zřetelné některé její trvalé rysy. Král se považoval za božskou bytost, i když známé pojmenování faraon se začalo používat v období Nové říše. Egyptské náboženství bylo složité a zaměřovalo se na posmrtný život. K zachování mrtvých těl králů byly vynalezeny rozličné metody mumifikace. Vyvinulo se také mocné kněžství a státní služba.
Stará říše
V období staré říše, asi 2600 - 2150 př. n. l., byl Egypt nejstabilnější, vnitřně zaměřený a mohl většinou zcela ignorovat vnější svět. Prakticky se najednou začalo s budováním mnoha kamenných monumentů, z nichž nejznámější jsou dnes velké královské hrobky - pyramidy. Slavné stupňovité pyramidy v Sakkaře poblíž hlavního města Memphisu byly postaveny Džoserem, králem třetí dynastie, podle plánů jeho kancléře Imhotepa. Tento legendární mudrc a vůbec první známý architekt se později stal rovněž egyptským bohem lékařství.
Největšími ze všech jsou pyramidy v Gíze, postavené pro krále Cheopse (Chufua). Byly postaveny nejprimitivnějšími metodami a jejich stěny jsou pečlivě orientovány podle světových stran. Jejich výstavba byla triumfem organizace práce v dosud nevídaném měřítku.
Ke konci období Staré Říše síla a moc šlechty narůstala a centrální moc se začala rozpadat. Během prvního přechodného období, asi 2150 - 1950 př. n. l., se Egypt rozdělil na soupeřící dynastie a poklady pyramid a ostatních hrobek byly pleněny a drancovány.
Střední říše
K novému sjednocení Egypta došlo v období Střední říše, asi 1950 - 1785 př. n. l., kdy bylo hlavní město přemístěno z Memfisu, ležícího přímo u delty Nilu, do Théb v Horním Egyptě. V nedalekém Údolí králů bylo postaveno mnoho královských hrobek a dvě oblasti Théb - Karnak a Luxor - se staly domovem mnoha velkolepých chrámů a jiných impozantních památek.
Během tohoto období náboženství dosáhlo vysoce vyvinuté formy a posmrtný život již nebyl pouze výsadou králů, ale mohl jej získat se správnou přípravou každý Egypťan. S tím také pravděpodobně souvisel nový zvyk, kterým bylo umisťování malých dřevěných sošek vojáků, řemeslníků a sluhů do hrobek králů. Tyto pak měly v záhrobí doprovázet a plnit jeho příkazy. Figurky, zvané shawbati, nám také pomohly lépe poznat každodenní život Egypťanů.
Pozdní období Střední říše se vyznačuje silnými a úspěšnými panovníky, kteří zkrotili šlechtu, realizovali rozsáhlé odvodňovací projekty a dobytím Núbie rozšířili egyptský řád na jih. Během druhého přechodného období, asi 1785 - 1570 př. n. l., však došlo k dalšímu rozpadu, jehož vyvrcholením byla okupace delty asijskými nájezdníky kmene Hyksós.
Posledním významným obdobím egyptské civilizace bylo období Nové říše, 1570 - 1075 př. n. l., se svými nejslavnějšími osobnostmi. Egypt byl nyní trvale vtažen do konfliktů blízkého východu, po dlouhou dobu jako svrchovaná síla a později jako oběť. Hyksósové znamenali také nové podněty pro vývoj Egypta. Egypťané se od nich kupříkladu naučili nové techniky boje - využití válečných vozů.
Vyhnání nenáviděných cizinců do Palestiny a Sýrie dodalo Nové říši charakteristickou atmosféru. Především byl kladen velký důraz na faraona jakožto pozemského vládce než na jeho tradiční božství. Politika se stala složitější a více intrikářskou. Mezi nejpozoruhodnější osobnosti Nové říše patří jistě Hatšepsut, žena-vládkyně nesoucí všechny královské znaky a symboly, včetně falešného plnovousu.
Egyptská říše byla dalšími silnými panovníky rozšířena až k řece Eufrat. Nikdy nebyla říše silnější a bezpečnější než za vlády faraona-válečníka Thutmose III. (asi 1426 př. n. l.). Písemné styky s Amenothepem III. a jeho nástupcem Amenhotepem IV., doložené zachovalými hliněnými tabulkami nalezenými v Amarně, dokazují rozsáhlé diplomatické styky udržované mezi panovníky východního středomoří a blízkého východu.
Jeden bůh
Období války Amenhotepa IV. (1536 - 1336 př. n. l.) je nepozoruhodnější radikální revolucí v náboženství, jejíž strůjcem byl sám faraon. Amenhotep zavrhl tisíce egyptských bohů včetně mocného Amon-Ra, jeho jméno bylo součástí jména faraonova. Nařídil Egypťanům vyznávat jediného boha, kterého představoval sluneční disk a který se nazýval Aton. Aby zdůraznil tyto změny, dal si faraon nové jméno Achnaton a založil nové město Amarna.
Podstata těchto významných změn nebyla nikdy objasněna. Zatímco někteří historikové chválí Achnatona za to, že byl prvním panovníkem, který zavedl víru v jednoho univerzálního boha, jiní jej odsuzují jakožto netolerantního fanatika. Zdá se, že i faraonova žena Nefertiti byla úzce spjata s touto revolucí, jejíž myšlenky byly prosazovány za pomoci silné egyptské státní správy a oslavovány monumentálními stavbami. Achnatonova náboženská autorita byla tak silná, ze se změny nesetkaly s přímým odporem. V egyptském lidu však doutnala nelibost a rozmrzelost.
Achnatonova oblíbenost se snižovala také proto, že zanedbával říši. Zatímco se zabýval náboženskými záležitostmi, egyptští spojenci a satelitní oblasti se rozpadaly pod náporem nepřátelských armád. Z těchto a jiných důvodů byly brzy po faraonově smrti všechny změny zrušeny a faraonovo jméno bylo tak nenáviděno, že bylo vymazáno ze všech seznamů egyptských panovníků. Veškeré písemnosti týkající se faraonovy revoluce byly zkresleny, aby se na faraona zcela zapomnělo.
Tutanchamon
To vše se dělalo ve jménu faraona - dítěte, Achnatonova syna Tutanchatona. Součástí konzervativních reakcí bylo i navrácení královského dvora do Théb. Nový faraon odstranil část "Aton" ze svého jména a stal se známý jako Tutanchamon.
Tento faraon, který nastoupil na trůn ve svých deseti letech a vládl pouze několik let (1332 - 1323 př. n. l.), by se jen těžko výrazněji zapsal do egyptské historie, nebýt náhody. Tutanchamon byl pohřben v Údolí králů a jeho malá hrobka byla později zavalena sutí při stavbě hrobky jiného faraona. Díky tomu se jeho hrobka jako jediná dochovala téměř nedotčena, zatímco hrobky ostatních králů byly vyloupeny. Po téměř třech tisíciletích, v roce 1922, ji objevil britský archeolog Howard Carter. Byla přeplněna poklady, díky kterým se mladý faraon stal snad nejslavnějším ze všech starobylých Egypťanů. Skvostný objev nám odhalil mnoho různých předmětů. Tutanchamonova sbírka hraček je však dominantní. Všelijaké zlaté vozíčky, lodičky, vojáčci nám mnoho napovídají o faraonově mentalitě. Není se ale čemu divit, vždyť smrt zastihla Tutanchamona ještě nedospělého.
Faraoni - válečníci
Egypt se stále účastnil konfliktů blízkého východu a za vlády bojovných faraonů, jakými byl Seti I. (1290 - 1279 př. n. l.) a Ramsess II. (1279 - 1213 př. n. l.), se stal znovu významnou mocností. Ramsess II. byl velkým stavitelem, dokončil stavbu Hypostylova sálu v Karnaku a skalní chrámy v Abu Simelu a jeho vychloubačné pomníky a obrovské portréty vyvolívají dojem bezuzdné megalomanie.
Ale Ramsessovy války vyčerpávaly Egypstskou říši a konec jeho vlády se nesl ve znamení celkového úpadku země. V 10. století před Kristem dosáhl úpadek konečné fáze, když se původní dynastie začaly střídat s dynastiemi cizinců - Libyjců, Nubijců a v roce 660 př. n. l., také Asyřanů. S posledním úsilím Egypt dobyl Sýrii, aby byl v zápětí poražen Babyloňany u Carchemishe a stal se částí blízkovýchodní říše.
Konečný úpadek
Roku 525 př. n. l. se Egypt stal částí Perské říše. Později byl okupován Alexandrem Velikým (356 - 323 př. n. l.). Ten dosáhl úspěchu se svým generálem Ptolemáyem, jehož dynastie vládla až od roku 30 př. n. l. Ptolemáyovci byli výřeční v mluvě i v kultuře a během období jejich vlády byl Egypt silně helenizován.
Egyptská nezávislost definitivně skončila po smrti Kleopatry a přestože Egyptské kulty ovlivnily náboženský vývoj Římského světa, stará egyptská civilizace postupně vymřela a byla nahrazena řecko- římskou kulturou. Poslední známý případ použití hieroglyfů, pocházející z roku 394 n. l., můžeme považovat za poslední slova starobylých Egypťanů.
Akce:
